Naskytla se mi možnost skrze SpBD (Společnost pro bezlepkovou dietu) navštívit o prázdninách německé hlavní město Berlín a vyhlášenou rekreační oblast na ostrově Rujána v rámci Letního tábora pořádaného německou organizací DZG. Tyto zkratky organizací sdružující lidi s bezlepkovou dietou už vám jistě napověděly, že šlo o akci pro celiaky. Navíc se jednalo o mezinárodní akci, což slibovalo navázání kontaktů se zahraničními celiaky. Tak jsem neváhal a přihlásil se. A rozhodně jsem nebyl zklamán.
Když jsem po několikahodinové cestě vlakem a jistých potížích s pochopením Berlínské městské dopravy dostal do hostelu, došlo mi teprve, co to znamená mezinárodní akce. Letního tábora se zúčastnilo sedm států (i když se původně plánovalo osm) – Německo, Španělsko, Itálie, Anglie, Holandsko, Švédsko a Česká republika, přičemž Němců byla skoro polovina, ostatní státy byly zastoupeny skupinou 3-6 lidí a jen Česká republika vyslala pouze jednoho zástupce. Měl sice přijet ještě jeden Rus (viz výše zmíněný osmý stát), takže bych nebyl samojediným zástupcem středo-východní Evropy, ale bohužel nepřijel.
Po večerní párty došlo i na představování jednotlivých účastníků Summercampu, přičemž vyšlo najevo, že někteří z nich – pár Němců a několik Španělů – ani neumí anglicky, což byl oficiální jazyk Summercampu. Přes rozdílnou kulturu a některé problémy v komunikaci vládla v celém „bezlepkovém společenství“ přátelská atmosféra.
Celý pobyt v Německu nám zpříjemňovala vynikající strava. Ráno nám bylo předloženo až neskutečně mnoho druhů chleba, dalamánků a houstiček, několik druhů müsli a cornflakesů, prostě pro každého něco. U snídaně jsme si také dělali balíčky na oběd, jelikož kvůli nabitému celodennímu programu jsme se do hostelu vrátili až na večeři, která byla skvostem bezlepkové kuchyně. A na Rujáně se kuchyně svou jakostí ani kuchař svým umem nelišili od těch v Berlíně.
Program po několik prvních dní v Berlíně zahrnoval různé formy prohlídek města, workshopy na témata o bezlepkové dietě a při příležitosti internacionálního složení osazenstva hostelu i srovnání s podmínkami pro celiaky v ostatních zemích. Po večerech se zase pořádaly prohlídky restauračních zařízení.
Na Rujáně byl program trochu více sportovní – byla zde možnost cyklistiky, jízdy na kanoi, pobytu na pláži, koupání v moři a ani výlet na lodi ke křídovým útesům poblíž turistického střediska Binzu nebyl nikomu odepřen. Vše bylo dobrovolné a vždy zde byly alespoň dvě možnosti co dělat.
Předposlední den na Rujáně se konala „Pizza party“ pořádaná firmou Dr. Schär specializující se na bezlepkové potraviny (kteroužto firmu minimálně v místě mého bydliště nikdo nezná, což je škoda, jelikož účastníci tábora z ostatních zemích si ji vychvalují a mají ji za nejlepšího producenta bezlepkových výrobků).
Poslední den na Rujáně tj. 27.7. byl pořádán tzv. Nationality evening nebo chcete-li Národní večer, kde každá země reprezentovala svou kulturu, buď písní, tancem, zábavnou scénkou nebo pouze kvizem o svém národu. Já jsem se nenechal zahanbit a přes svou početně ztíženou situaci jsem reprezentoval Českou Republiku.
A divte se, nebo ne, vyhrál jsem. Nápaditost a kreativita mého dvoudílného představení přesvědčila multikulturní obecenstvo o … Promiňte, nechal jsem se unést. Kde jsem to skončil? Ach, ano. Zvítězil jsem a večer jsem uléhal s jistým zadostiučiněním.
Další den jsme dali sbohem Rujáně a přepravili se zpět do Berlína, kde jsme následující den, již poslední, absolvovali mnoho velice zajímavých akcí.
Teď bych ještě chtěl uvést, jak se mi celý tábor líbil a mohl bych touto cestou apelovat na všechny mladé celiaky a celiačky, aby mě v tom příště nenechali samotného. Nemusí ani opouštět svého partnera či partnerku, neboť na letošním táboře byli dva účastníci pouze „lepkový doprovod“ a nebyly vůbec vyčleněni z „bezlepkového společenství“.
Tímto bych ještě rád poděkoval SpBD za zprostředkování přihlášky až k německé organizaci. Minulý rok, kdy se tábor konal ve Slovinsku, jsem o tu samou službu požádal naši starou Organizaci celiaků a ta ale moji přihlášku asi ani neposlala dál.
Na závěr bych se rád zmínil o tom, že místo konání příštího tábora ještě není známé (co takhle u nás), ale za dva roky se koná tábor s velkou pravděpodobností ve Švédsku, kteroužto informaci považuji za velice zajímavou hlavně pro mladé celiaky, kteří mají zájem o cestování a získávání nových zkušeností a kontaktů.