Éčka a popis složení výrobků

Doufáme, že následující řádky pomohou odbourat jednu zbytečnou starost, která se kolem bezlepkové diety traduje.

Podle švýcarských a švédských pramenů jsou všechna éčka bezlepková.

V roce 1999 vydalo Sdružení celiaků ČR seznam éček rozdělených na zaručeně bezlepková a ta, která mohou obsahovat stopy lepku.

Tato informace byla převzata z australského pramene „Ingredience List 1998“. V dalším vydání „Ingredience List 2000“ byla některá nedoporučovaná éčka převedena do povolených (např. E150 – karamel). Český seznam éček však již nebyl aktualizován.

V této souvislosti je navíc dobré připomenout:

• v Austrálii mají přísnější normu na obsah lepku – potraviny označené jako bezlepkové nesmí obsahovat vůbec žádný gliadin (u nás i v EU je povoleno do 10mg gliadinu/100g sušiny).
• některá nedoporučovaná éčka se v EU ani v ČR vůbec nepoužívají (např 1100, 1405, 1450).
• otázka éček z řady 1400–1450 (škroby) je v ČR řešena vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č.298/1997, díky které škroby obsahující lepek musí být popsány včetně druhu rostliny, ze které pocházejí (např. pšeničný škrob nebo E1422 pšeničný).

Požádali jsme též o vyjádření rakouských celiaků a paní Hertha Deutsch, dlouholetá předsedkyně AOECS, nám vysvětlila, že rakouská společnost celiaků se éčky nezabývá, protože pro určování bezlepkovosti nejsou podstatná.

V příručce o bezlepkových potravinách vydané rakouskou společností celiaků v roce 2003 se píše:

Přídatné látky (éčka) jsou substance, které jsou přidávány do potravin z technologických důvodů či pro zvýraznění chuti. Tyto látky musí být deklarovány.
Pšeničný lepek není přídatná látka (neodpovídá žádnému éčku), přesto však může být přítomen v potravinách bez deklarace jako pomocná látka pro technologické účely.
Znalost éček a jejich významu nám tedy příliš nepomůže.
V současné době jsou tři možnosti, jak se do potravin může dostat lepek, aniž by musel být uveden ve složení:

1. pravidlo 25%: jestliže v nějaké potravině činí podíl složené ingredience méně než 25% , nemusí být jednotlivé složky této složené ingredience na obalu vyjmenovány (typickým příkladem je např. kořenící směs – pozn. H.M).
2. Souhrnné názvy – např. „rostlinná bílkovina“ nedávají žádnou informaci o obsahu lepku.
3. Přidávání pšeničného lepku z technologických důvodů. V Evropské unii není lepek označen jako přídatná látka, přesto se může do potravin přidávat pro nejrůznější účely: pro obohacení obsahu proteinů, jako nosič či jako zahušťovadlo např. u výrobků se sníženým obsahem tuků.

Z tohoto důvodu nám nedává přečtení složení kompletní informaci o obsahu lepku.

Nicméně řešení tohoto problému je již na obzoru.

Díky snahám AOECS se lepek dostal na seznam látek, které způsobují hypersensitivitu a musejí být proto v každém případě deklarovány.

Toto bylo schváleno celosvětovou komisí Codex Alimentarius již v roce 1999. Evropská komise a evropská rada tento zákon již také schválily, přijetí Evropským parlamentem se očekává v roce 2003. Převzetí na národních úrovních ještě zabere nějaký čas, praktická účinnost tohoto zákona v zemích EU se očekává od roku 2006.

Do této doby jsou možné dva přístupy, jak překlenout nedostatečný popis potravin.

Některé země jdou cestou vydávání katalogů bezlepkových potravin. Tento katalog obsahuje seznam výrobků, které jsou dle vyjádření výrobce bezlepkové.

To má dvě nevýhody:

• někteří výrobci nejsou detailně seznámení s problematikou a jejich prohlášení nejsou úplně spolehlivá
• výrobní postupy se mohou měnit, proto tyto katalogy mají platnost nejvýše rok. Každý rok je třeba vydávat nový a starší vydání mají být likvidovány, protože informace v nich obsažené již mohou být nepravdivé. Ke katalogům jsou často vydávány aktualizační dodatky.

V České republice byla v roce 2000 vydána Rukověť celiaka, která však od té doby nebyla aktualizována, mimoto již v době vydání obsahovala řadu chyb (např. Hamé Babice – jaternicový prejt obsahujicí strouhanku).

Katalog bezlepkových výrobků vydávají společnosti celiaků např. v Rakousku, Německu, Anglii.

Druhý přístup je spoléhat se co nejvíce na „studium“ složení. K usnadnění orientace v záhadných termínech jako např. maltodextrin, glukózový sirup ap. jsou vydávány vysvětlující slovníky.

Touto cestou jdou např. ve Švédsku nebo v Austrálii. Na našich stránkách najdete slovníček. Závěr pro praxi: Éčka rozhodně nejsou podstatným zdrojem skrytého lepku a nemá smysl se jimi zabývat.

Zdroje

• Ingrediens – Lexikon, Svenska Celiakiförbundet,
• Ingredient List, 1998, 2000 – The Coeliac Society of Australia INC
• Glutenfreie Lebensmittel – Österreichische Arbeitsgemeinschaft Zöliakie, 2003